První pomoc na moři: téma, které většina kapitánů odkládá

Když se kapitáni baví o tom, jaký kurz si udělají příště, většinou přijde na řadu manévrování a vysílačka. To jsou naprosto klíčové kurzy. Chceme mít loď pod kontrolou a cítit se na moři jistě, je to jasná volba.

Na kurz první pomoci půjdeme, až bude čas, až někdy. Tak nějak to máme nastavené. Já jsem to měla taky tak.

Jenže průšvih si kalendář neotevře.

Většina z nás se s první pomocí naposledy setkala u teoretické zkoušky. Něco jsme se naučili, něco odříkali… a tím to tak nějak skončilo.
Věci, které nepoužíváme, z hlavy zase rychle zmizí. To není lenost ani nezodpovědnost — tak to prostě funguje. 

Když učím teorii, vždycky účastníkům říkám, co je potřeba ke zkoušce. Zároveň ale dodávám, že poskytnutí první pomoci je potřeba se naučit prakticky. Ve chvíli, kdy si věci vyzkoušíš, zjistíš, jak je důležité si postupy osahat a nacvičit. A že to není tak samozřejmé, jak to vypadá na papíře můžu potvrdit.
Na Vojtových kurzech se starám o organizaci, vařím kafe a fotím. Kurz jsem tímto způsobem absolvovala hodněkrát. Poslouchám to pořád dokola.
To ale neznamená, že to mám nacvičené. Něco ano, ale příště místo focení budu na kurzu víc jako účastník.

První pomoc totiž není jen znalost. Je to dovednost. A dovednosti potřebují nácvik a opakování.

Většina plaveb je krásně bezproblémová. Naštěstí.
Moře nám přináší dobrodružství a krásné zážitky. A také nás učí zodpovědnosti a samostatnosti. 
A možná k tomu patří i ochota připravit se na situace, které bychom nejraději nikdy neřešili.
Kapitán nemusí umět všechno. Ale měl by být připravený na první minuty, kdy je posádka odkázaná hlavně na něj.

Na moři nebudeš odpovídat na otázky. Budeš rozhodovat. A pomoc často není v dosahu, tak jako doma.

A co vy? Setkali jste se s úrazem nebo zdravotní komplikací na lodi?
Já ano, stalo se mi toho docela dost včetně pádu z lodě do moře, které mělo 11°C.

Ale zmínila bych třeba vyhozené koleno. Naprosto nevinný krok do strany a koleno bylo venku. Bylo to na kurzu, kde jsem byla jako instruktor.
Věděla jsem z předchozího úrazu, jak postupovat. Lékárničku, ve které byla i obinadla, si vozím na loď svoji.
Posádka naštěstí už měla pár dní kurzu za sebou, tak následovala noční plavba do Supetaru na Brači, kde mají RTG.

Právě proto, že člověk nikdy neví, jsme s Vojtou začali pořádat kurzy první pomoci zaměřené na situace, které se opravdu můžou na lodi stát. Ne proto, že bychom chtěli malovat čerty na zeď, ale proto, že je příjemné vědět, že když už něco přijde, nejsme úplně bezradní.

Na jeden z posledních kurzů jsem vzala i své syny. Jejich rodiny jsou hodně aktivní a úrazy se nestávají jen na moři. Umět pomoci blízkému člověku by podle mě měla být samozřejmost. 

Pamatuju si, že nás to před lety učili ve škole už ve 3. třídě. Měli jsme takovou omalovánku, kde byly postupy. Pak jsem tím prošla na pionýrských táborech, různých závodech a na střední škole v branné výchově 🙂

Dobrý kapitán nepřemýšlí jen nad tím, kam dopluje. Přemýšlí i nad tím, co udělá, kdyby se věci nevyvíjely podle plánu. 

Mějte klidné plavby. A buďte připraveni i na chvíle, kdy tak klidné být nemusí.

Lenka z 4sailors